Přeskočit na obsah

Svoboda Bačvarovová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svoboda Todorova Bačvarovová
Narození11. ledna 1925
Horní Džumaja BulharskoBulharsko Bulharsko
Úmrtí27. června 2012 (ve věku 87 let)
Rio de Janeiro BrazílieBrazílie Brazílie
Povolánínovinářka, spisovatelka, scenáristka
Národnostbulharská
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
Alma materLeningradská státní univerzita
OceněníŘád Stará planina
Manžel(ka)Ljuben Bačvarov
Dětidcera Elica
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Svoboda Todorova Bačvarovová (bulharsky Свобода Тодорова Бъчварова) (11. ledna 1922, Horní Džumaja, dnes Blagoevgrad – 27. června 2012, Rio de Janeiro) byla bulharská novinářka, spisovatelka a scenáristka.[1][2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

První léta svého života prožila v cizině, kam její silně levicově orientovaní rodiče jako účastníci antifašistického Zářijového povstání z roku 1923 záhy po jejím narození emigrovali, aby unikli následným represím. Nejprve odjeli do Rakouska a roku 1926 do Francie, odkud byli pro svou aktivní politickou činnost vyhoštění do Belgie (mezitím byl v Bulharsku její otec v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti). V těžkých podmínkách emigrantského života onemocněla tuberkulózou kostí, což ji poznamenalo na celý život. Roku 1930 se vrátila s matkou, která se obávala o její zdraví, zpět do Bulharska (otec zůstal v Belgii, kde se podílel na odboji a byl roku 1943 zabit), když její matka využila vyhlášené amnestie.

V době druhé světové války byla aktivní členkou mládežnické antifašistické organizace a byla zatčena a uvězněna. Roku 1944, poté, co do Bulharska vstoupila Rudá armáda, si dokončila středoškolské vzdělání a pak odjela do Leningradu, kde na Leningradské státní univerzitě vystudovala estetiku. Období jejího studia bylo poznamenáno stalinským terorem a represemi proti sovětské inteligenci, což jí přivedlo k pochybnostem o pravdivosti marxismu-leninismu.

Na počátku padesátých let se vrátila do Bulharska a stala se novinářkou v kulturním oddělení novin Rabotničesko delo (Работническо дело). Po kritice Stalinova kultu osobnosti se oddělení stalo platformou pro nové nápady a myšlenky a bylo duší intelektuálního uměleckého kruhu. Od roku 1961 byla zaměstnána ve Studiu celovečerních filmů v Sofii jako scenáristka. Stala se vůdčí osobností tvůrčího týmu Hemus (Хемус) a tato její činnost je spojena se zlatým věkem bulharské kinematografie v sedmdesátých a počátku osmdesátých let minulého století.

Provdala se za doktora Ljubena Bačvarova, se kterým měla jednu dceru Elicu, která se provdala do Brazílie. Roku 1989 se k ní přistěhovala a celá rodina žila po většinu roku v letovisku Rio Claro. Roku 2005 obdržela nejvyšší bulharské státní vyznamenání – Řád Stará planina. Zemřela po týdenní hospitalizaci v nemocnici v Riu de Janeiru a pochována je v Riu Claro.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Knihy vydané v bulharštině

[editovat | editovat zdroj]
  • Великденска ваканция (1963, Velikonoční prázdniny), román (hrůzy války viděné očima citlivé dvanáctileté dívenky, která ztratí všechny, které miluje).
  • Последната зима на Иван (1966, Poslední Ivanova zima).
  • Литургия за Илинден (1969, Liturgie za Ilinden]).
  • Което винаги ще обичаме (1974, Ti, které budeme vždy milovat), sbírka autobiografických povídek o zhroucení autorčiných iluzí na studiích v Leningradě, jejíž náklad byl na nátlak Sovětského svazu spálen.
  • Приключенията на Фильо и Макензен (1980, Dobrodružství Fíly a Makenzena), román pro děti a mládež, příhody dvou chlapců v předvečer osvobození Bulharska Rudou armádou roku 1944.
  • Земя за прицел (1984, Země na mušce), románová pentalogie, obraz Bulharska v první polovině 20. století.
    • Наследникът (1985, Dědic).
    • Изборът (1986, Volba).
    • Гонитбата (1987, honitba).
    • Жребият (1989, Losování).
  • Телеграма с много неизвестни (1985, Telegram se spoustou neznámých).
  • Опасен чар (1987, Nebezpečné kouzlo).
  • По особено мъчителен начин (2008, Zvlášť krutým způsobem), dokumentární trilogie popisující osudy jejího otce a autorčino umělecké zrání.

Filmové scénáře a adaptace

[editovat | editovat zdroj]
  • Между релсите (1964), scénář k bulharskému filmu napsaný podle vlastního románu Velikonoční prázdniny, režie Vili Cankov.
  • Призованият не се яви (1966),scénář k bulharskému filmu, režie Vladislav Ikonomov.
  • На всеки километър (1969, Na každém kilometru), spoluautorka scénáře bulharského televizního seriálu odehrávajícího se v době druhé světové války, režie Ljubomir Šarlandžijev a Nedelčo Černev.
  • На всеки километър II. (1971, Na každém kilometru II.), spoluautorka scénáře bulharského televizního seriálu, pokračování seriálu Na každém kilometru, režie Ljubomir Šarlandžijev a Nedelčo Černev.
  • Спомен (1974, Paměť), scénář k bulharskému filmu, režie Ivan Ničev.
  • Да изядеш ябълката (1976), scénář k bulharskému filmu, režie Ivan Ničev.
  • Бой последен (1977), spoluautorka scénáře k bulharskému filmu, režie Zako Heskija.
  • Бумеранг (1979, Bumerang), spoluautorka scénáře k bulharskému filmu, režie Ivan Ničev.
  • Фильо и Макензен (1979, Fíla a Makenzen), scénář k bulharskému televiznímu seriálu napsaný podle vlastního románu, režie Dimitar Petrov a Vladislav Ikonomov
  • Мера според мера (1981), bulharský film podle autorčina románu Liturgie za Ilinden, režie Georgi Djulgerov.
  • Не знам, не чух, не видях (1884), scénář k bulharskému filu, režie Ljudmil Kirkov.
  • Опасен чар (1984), scénář k bulharskému filmu, režie Ivan Andonov.
  • Мера според мера (1988), bulharský televizní seriál podle autorčina románu Liturgie za Ilinden, režie Georgi Djulgerov, spoluautorka scénáře.
  • Бързо, акуратно, окончателно (1990), scénář k bulharskému filmu, režie Michail Meltev.
  • Жребият (1993), bulharský film podle autorčina románového cyklu Země na mušce, režie Ivanka Grybčeva.
  • По особено жесток начин (2006), dokumentární film, režie Rosen Elezov.

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Свобода Бъчварова - Издателска къща Жанет 45. books.janet45.com [online]. [cit. 2016-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  2. ↑ Профилът на Свобода Бъчварова

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svoboda_Bačvarovová&oldid=24166712“